Rašeliniště V Borkách

Krásenské rašeliniště je nejrozsáhlejší vrchoviště Slavkovského lesa. Je známé také pod názvem V Borkách, nebo rašeliniště Čistá. Nalézá se na silnici mezi Krásnem a Sokolovem, nedaleko bývalého městečka Čistá. Nejbližší cyklotrasa č.362 prochází Krásnem a odtud je k rašeliništi asi 1,5 km.

Po tisíce let zde bylo otevřené rašeliniště, které nebylo porostlé lesními dřevinami. Do druhé poloviny dvacátého století patřilo k nejvýraznějšímu rašeliništi Slavkovského lesa. Koncem minulého století však do života vrchoviště zasáhl člověk a začal povrchově a velkoplošně těžit rašelinu na několika desítkách hektarů. Tímto zásahem narušil vodní systém vrchoviště a téměř zničil jedno z nejrozsáhlejších vrchovišť ve Slavkovském lese. Těžilo se tak intenzivně, že byl několikanásobně překročen povolený limit roční těžby a z tohoto důvodu musela být kolem roku 1999 těžba zastavena. Mocnost rašeliny se zde nyní pohybuje mezi 0,5 – 7 metry. Od té doby zde dochází k postupné a pomalé přirozené obnově funkcí. Od roku 2008 je rašeliniště zařazeno do první ochranné zóny.

Krásenské rašeliniště postihl podobný osud jako Soumarské rašeliniště v jižních Čechách, které bylo 40 let také těženo velkoplošným průmyslovým způsobem do konce 90. let. V letech 2003 – 2004 pak byly přehrazeny odvodňovací stoky a části plochy byly periodicky nebo trvale zaplaveny.

Malá, ale velmi kvalitní část v severovýchodním cípu Krásenského rašeliniště zůstala zachována v původní podobě, kde druhová bohatost rostlin předčí i lokality v NPR Kladské rašeliny. A tak je tato lokalita nejreprezentativnější v CHKO Slavkovský les. Svědčí o tom i bohatý výskyt zvláště chráněných druhů rostlin na vrchoviště vázaných a takřka kompletní výskyt vhodných druhů rašeliníků. Obvodové rašelinné a podmáčené smrčiny patří ve Slavkovském lese k těm nejlépe zachovalým. Navazující přechodová rašeliniště a mokřadní louky jsou bohaté na vzácné a chráněné druhy rostlin. Lokalita ale dosud není plně floristicky a entomologicky prozkoumána.

Odtěžené plochy postupně osidluje vřes obecný, vlochyně a brusinka. Ve starých kanálech se rozrůstá rašeliník a zadržuje tak vodu, čímž stoupá vodní hladina, což je ve prospěch dalšího vývoje celého rašeliniště. Na vlhkých místech se opět objevuje suchopýr úzkolistý a pochvatý. Lze předpokládat, že po mnoha desetiletích se zde vytvoří biotop, který bude blízký nebo alespoň podoben tomu, který zde byl kdysi, a který bude plnit stabilizační funkce v krajině, především stabilizaci vodního režimu a návrat k původním druhům flóry a fauny. K tomuto návratu může velmi dobře posloužit zachovalý zbytek původního vrchoviště, který byl ponechán na severo-východním okraji rašelinné plochy a nebyl nikdy odvodněn. Tato nenarušená část je tvořená vrchovištěm s borovicí blatkou. Roste zde mnoho typických rostlinných zástupců těchto biotopů: rosnatka okrouhlolistá, klikva bahenní, kyhanka sivolistá, šicha černá a mnoho dalších druhů včetně zástupců významných mechorostů.